Jdi na obsah Jdi na menu

PŘÍBEHY Z PRIVÁTU

TATO STRANA OBSAHUJE ZATIM 4 PŘÍBĚHY

Příběhy z privátu, díl první

Po celém týdnu přišel pátek a my se těšily, jak prožijeme víkend. U ranní kávičky jsme se sešly v kuchyni a povídaly a plánovaly, co bude. Víkend máme volný, počasí stále pěkné, houby sice u nás zatím nejsou, ale minimálně procházka v přírodě to jistí. V tom zazvonil telefon, bylo 9:16. Hovor vcelku standardní, dlouhý minutu a dvanáct vteřin, zda se za Sofii může stavit za půl hodiny pán. Ano, v pořádku, sdělena adresa. V klidu jsme popíjely kávu a Sofinka se připravovala na prvního klienta. Pokojík připravený, postel urovnaná, kondomy připraveny ,intimní osvětlení spuštěno, na TV puštěna příjemná hudba do pozadí, ručník pro pána připravený,Sofinka osprchovaná, decentně namalovaná, příjemně navoněná, upravená. Přesně v 9:40 hovor na 24 vteřin, klasika, sděleno jméno na zvonku, patro a číslo bytu. 

Vidím ho v kukátku, přišel, sundal boty a vchází do pokoje. Řekla jsem mu ceny a služby a pán s mikinou Yamaha mi oznámil, že mě dá maximálně 600 Kč. Běžně totiž má známosti, kde chodí za 200,-
Odvětila jsem, ať se na mě nezlobí, ale že se nedomluvíme a pán byl vyprovozen z bytu. 

Sofinka celá konsternovaná mi vše vyprávěla v kuchyni. Mávly jsme nad tím rukou, takové či jiné příběhy se občas stávají.

Den pokračoval více než dobře, ale to není podstatou tohoto příběhu.
Sobota, neděle jsme si odpočinuly a v pondělí hurá do práce...
Bohužel až v úterý dopoledne jsme si všimly, že zhrzený pán nám nechal pro celý vchod nelichotivý vzkaz na zdi a to přímo u vchodu, a přímo pod kamerou :D 

Kdyby to byl mladý chlapec, člověk by si řekl, že potřebuje jen pár facek, ale je to pán dávno po padesátce, vysoký, hubený, prošedivělý s knírkem, ze Středočeského kraje,konkrétně Kolín.

K dispozici máme kamerový záznam u správce domu, máme telefonní číslo a od toho se odvíjí vše co kdy zveřejnil na internetu.

Proč to sem vůbec píšeme ? 
Pro pána jsme očividně jenom děvky, co si dovolily ho odmítnout. Zároveň máme také svou hrdost, cenu a práva !
Pokud by nám mělo být ubližováno a to jakoukoliv formou, tak se nebojíme zasáhnout.
Pokud si toto dotyčný čte a poznává se a chtěl by se za toto mstít, tak upozorňujeme, že toto již bude řešeno s PČR.
Poškození cizího majetku nebo jiné delikty už podléhají zákonu.

 

Ještě vzkaz pro normální slušné kluky, nemyslete si, že si Vás googlime, běžně rozhodně ne ! Toto je však mimořádná situace, co se musí řešit.

Nebo si snad dotyčný myslel, že po X letech o nás v baráku lidi nevědí ? Vědí, ale jsou slušní a my neděláme nic zlého. Ve vší slušnosti se pozdravíme a každý si jde do svého bytu. Obsah pánova sdělení je možná svým způsobem pravdivý, ale ničit cizí majetek se nemá.

S pozdravem, M. 

119078780_241548647170301_8591136221462263546_n.jpg

 

 

 

Příběhy z privátu, díl druhý

Tento příběh mám sepsaný už dlouho, měl být i publikovaný na stránkách Rozkoše bez rizika, avšak, vzhledem k personálním změnám k tomu nedošlo.  Kdo má chuť nahlédnout pod pokličku, nechť se pohodlně usadí a v klidu si počte... 

Co mě přivedlo na práci profesionální milenky ? Autobiografický příběh...

Touha jenom po penězích to nebyla. Zdálo by se, že tuto činnost vykonávají pouze ženy s nižším IQ, ze sociálně slabších rodin. Opak je ale pravdou. Ve většině případů je taková průměrná dívka středoškolačka s maturitou, v mnoha případech matka samoživitelka, či se dostala do dluhů a nebo si je jen vědoma svých možností jak si vydělat vlastním tělem a skloubit tak příjemné s užitečným. Najdou se však vyjímky, ženy z nižší sociální sféry co o sebe nepečují, mají nevzhledný chrup, jedou na fetu, ale ty spíše skončí na ulici než na privátu. 
 Kdo jsem já ?  Já sem dívka ze slušné rodiny, rodiče vysokoškoláci, zabezpečená vlastně od mala, ve  škole jsem taky nebyla žádná blbka. Mé dětství a puberta vlastně probíhali tak normálně. Škola, zábava, přítel, první cigareta, první panák, diskotéka, první sex (z lásky samo sebou), odstěhování od rodičů, první práce, první dovolená v Jugoslávii :D , první dítě. Žili jsme si vcelku spokojeně, až na ten nudný stereotyp. Do práce, z práce, od sunaru, po pleny, zoubky a první krůčky, dále pak velký pondělní nákup, plánování jídla na celý týden, každou středu sex. O víkendu k babičkám a když se zadařilo mít hlídání, tak i nějaká diskotéka a příchod domů k ránu. Ne vždy hlídání bylo, takže leckdy si vyrazil otec mých dětí sám až mu jednoho večera přestala být rodina rodinou a chtěl víc... Chtěl si užívat a chtěl žít. Ono se není čemu divit, když je člověk mladý a usadí se s prvním partnerem. Chtěl poznávat i jiné ženy, jiné možnosti, jiný způsob vedení života. Chápu a respektuji. Měla jsem to podobně...
 
Když se vrátíme ještě zpět, na ty každodenní stejné večery, tak jsem si tak brouzdala po internetu a na ,,hyperinzerci,, jsem viděla inzerát nabízející práci společnice v zahraničí.  Až do mých dvaadvaceti let jsem neměla ani ponětí o tom, co je placený sex, kdo jsou holky z ulice, bordely, priváty či třeba obchod s bílým masem. Musím se přiznat, že jen čtení nabídek práce mě dost vzrušovalo. Po několika týdnech mě ta myšlenka lákala čím dál tím víc. 
Zjistila jsem si nějaké informace, jak to chodí. Psychicky jsem si urovnala myšlenky a životní priority. Vzpomněla si na filmy typu Pretty Woman, Deník Nymfomanky, Holky na hlídání, Laskavý dotek, Lilya 4ever...
Jdu do toho, zkusím to. Moje sestra žije už několik let v Anglii, takže by to mohl být dobrý argument. Ohromnou výhodu jsem měla v hlídání mých dětí. Hold hlídací babičky jsou k nezaplacení. Byly zvyklé, jelikož jsem od zhruba roku prvního prcka chodila brigádně do práce. Byla to nutnost. Partner nevydělal mnoho a mateřská nám pomalu  nepokryla ani výdaje za jídlo. Mé rozhodnutí jít vydělat ,,balík peněz" a zajistit stravu pro mé děti a hlavně zaplatit nájem, bylo vlastně z hodiny na hodinu.  To byl ten motor co mě hnal do práce, ale také  jsem se hodně těšila na nové sexuální zážitky. Podotýkám,  že do té doby jsem měla tak 3 sexuální partnery.  Na týden jsem si u ,,tchýně" zajistila hlídání, které mile ráda poskytla, když byl partner v práci. Rodině jsem řekla, že jdu pracovat jako barmanka k sestře do Anglie. Mají málo lidí a budou z toho dobré peníze. Také jsem to brala tak, že odloučení od partnera nám prospěje. Třeba se na sebe budeme více těšit. Třeba se naučí pomoci v domácnosti a jednou jít třeba uspat děti. Nebo vydělám tolik peněz, že si dovolíme zimní dovolenou v Rakouských Alpách .Těšila jsem se na lepší zítřky.
Po osmnácti hodinách úmorné cesty autobusem jsem byla konečně na místě.  Celou dobu jsem komunikovala s jakousi Evičkou, co mě měla vyzvednout. Jaké bylo mé překvapení když na mě čekal chlap a ještě k tomu chlap jak hora. No co, už jsem tady, takže si do toho auta prostě sednu a uvidím. Nyní zpětně po letech si říkám, kde jsem nechala strach, že jsem se vůbec nebála jet sama  takovou dálku a ještě za tímto druhem práce, o které jsem nevěděla lautr nic.  Ještě v autě si ode mě vzal doklady, aby vypsal papíry, pokud by přišli policajti. Dojeli jsme na místo a doklady mi vrátil. Ihned jsem zavolala mé sestře a řekla jí kde jsem a co tu hodlám dělat. Zprvu mi nevěřila, ale neodsuzovala mě. Poslala jsem jí přesnou adresu kde se nacházím, kdyby náhodou.Sestru jsem měla od sebe vzdálenou asi 2 hodiny autem, ale stále to byl jediný člověk co věděl,  kde přesně jsem a co tu doopravdy budu dělat. Pak mi Frenk ukázal společenskou místnost, kde se tlačí všechna děvčata, dále pokoje a z okna ukázal na nejbližší obchod s potravinami. Ihned se šlo na fotky, aby zadal reklamu. S sebou jsem si přibalila moji nejvíc erotickou košilku a s pobavením pro ostatní dívky, které měly krásné prádlo, jsem byla pro smích všem. No co...nevěděla jsem.
Na tři pracovní pokoje a z toho jeden, ve kterém Frenk vyspával se svou přítelkyní jsem se ve společenském pokoji tísnila s dalšími pěti děvčaty a jako nová jsem dostala uctivé místo na zemi pod oknem. Celý den se musela sledovat televize, na které byl online přenos z kamery na chodbě a když kdokoliv vcházel, tak jsme musely vyskočit, otevřít a lákat klienta dovnitř. Ne vždy však došel až k nám, k bílým holkám z druhého patra. Pod námi byly černošky a nad námi transky.  První den, to bylo celkově ,,mrtvé" a tak jsem se rozhodla, že si zajdu pro pití do krámku přes ulici.  
Oblékla jsem si tepláky, tričko, mikinu, s tím, že se za 15 minut vrátím.  Jen co jsem vyšla ze vchodu, tak na mě úchylně zíral trafikant, co prodával cigarety a denní tisk hned naproti vchodu. Byl to Ind, ošklivý, tlustý  a s dírou mezi zuby. Naše pohledy se střetly opravdu jen na chvíli a já pokračovala v cestě do obchodu. Nakoupila jsem si během chvilky a už jsem si to pelášila zpět, jelikož pršelo, jak jinak. Do stejného vchodu jako jsem mířila já, se chystal i pán v tmavém kabátu a s čepici.  Pozdravili jsme se a já při prvním kroku na schody jsem zděšeně dala zpátečku. Po pravé straně visely naše fotografie v plné kráse. S obličejem ! S tím jsem opravdu nepočítala. Říkala jsem si, že jsem v zahraničí, tak o nic nejde.
Pán si je se zájmem prohlížel a já utíkala nahoru. Jen co jsem si sundala boty a chtěla odložit nákup, tak už byl u našich dveří a děvčata jej lákala dovnitř. Frenk mě hnal na ,,výběr" taky. Já ale byla v teplácích ! Tak jsme se vyřádkovaly jako slepičky na bidýlko a pán si ukázal na tu slečnu se kterou chce jít na pokoj. K mému zděšení ukázal na mě. Ostatní děvčata mě probodávaly pohledem a některé, kterým jsem nerozuměla, si svou  řeči zanadávaly. Šli jsme na pokoj a ani nechtěl abych se svlékla či převlékla, jelikož ihned po zavření dveří běží čas, tak nešel ani do sprchy. Měla jsem se položit na záda a on si svléknul kalhoty a chtěl se obejmout. Objímali jsme se pro mě nekonečných 20 minut, snažila jsem se ho hladit, ale jeho stisk byl vcelku pevný. Následně se mi začal třít o nohu, až se mi vysemenil na tepláky. Poděkoval, oblékl si kalhoty a odešel. Já z tohoto zážitku byla celá opařená, ale nebylo to nic ošklivého, naopak, ten člověk byl opravdu příjemný a milý. Jen jsem od práce na privátu očekávala asi něco jiného. Nicméně to přijde. Zážitky pěkné i méně pěkné. 
Žádná Češka kromě mě, tam nebyla.Jedna Polka, Ruska, Slovenka a snad dvě Angličanky. Polka byla vysoká blondýnka s dlouhýma vlasama, plné, nalité čtyřky a krásně kulaté bříško asi v sedmém měsíci. Ruska, byla naopak tmavovláska velmi štíhlé postavy, něco jako byla naše Mell a ta si říkala Mercedes. Vydělávala neskutečné peníze a měla opravdu vysoké sebevědomí.  Slovenka byla obyčejná oplácaná odbarvená blondýna, s nádhernýma očima. Takové pronikavě modré. Angličanky si notovaly mezi sebou, o ně jsem se nezajímala. Starší dámy, hulící jednu cigaretu za druhou. 
Kafe se na privátě vařilo snad na litry, jelikož únava padala na každou z nás a abychom vydržely v bdělém stavu, tak to byla opravdu nutnost. Pracovní doba od devíti dopoledne do pěti  do rána. O víkendu nonstop. Když se mohlo jít spát po té páté ranní, tak bylo pravidlo, že pokud někdo zazvoní na zvonek, tak někdo prostě musí jít otevřít ! Oficiálně můžeme jít spát, ale i tak je prostě kšeft na prvním místě a tvůj spánek nikoho nezajímá. 
Jednou si mě vybral mladý muž jménem Josh, zaplatil si se mnou 2 hodiny.Byl teda  menší postavy. Na chlapa se mi osobně zdá, metr šedesát opravdu málo. Sportovně oblečený, věkově tak kolem dvaceti let, vyrýsované břišní svaly a prdelka k nakousnutí. Vyžádal si masáž zad, masáž penisu a když se po ruční masáži udělal, tak chtěl abych si to také užila já. Položil mě na břicho a pomalu mi vysvlékl kalhotky, co dotek, to jemný polibek. Pomalu mi rozevíral půlky od sebe a oběma rukama masíroval hýždě. Jeho doteky byly velmi jemné a teplé. Postupně šel výš a výš. Nepíšu hlouběji a hlouběji, ale výš a výš... :)  Myšleno od hýždí přes kostrč,  křížovou oblast, bederní, hrudní až po krční páteř. Od masáže přešel na krásné polibky na krku, kolem ucha, až si mě otočil na záda a jemně mi hladil prsa. Pak se přitulil a beze slov jsme vnímaly tlukot srdce jeden druhého. Nebýt hluku na chodbě, tak by to byl opravdu krásný romantický okamžik. V tu chvíli jsem si uvědomila, že přesně to chci zažít i s mým mužem doma. Vnímat jeden druhého, poslouchat jeho nádechy, výdechy, líbat se, hladit se, splynout v jedno tělo, jednu duši. Pak ale zazvoní budík a v minutě bez ohledu na klienta musím otevřít dveře, aby šéf viděl, že končím a je vše v pořádku. Takže je po romantice a jedeme dál.
Po několika dnech kdy jsem si vydělala už nějaké peníze, přišlo vyúčtování daní a zaplacení reklamy. Šéf přeci reklamu platil ze svého a nyní když vidí, že mám vyděláno, tak si peníze za reklamu vezme zpět. 
Zjistila jsem, že Angličani jsou vcelku pohlední muži, charismatičtí a štědří na příplatcích.Práce se mi líbila, ale těšila jsem se domů, jelikož prostředí ve kterém jsem byla, nebylo nejpříjemnější.  
Jeden den, měla štěstí na klienty právě těhotná  Polka a asi při šestém klientovi řekla majiteli, že už otevřít nejde, že se bojí o miminko a vyděláno má. To se majiteli nelíbilo a slovní rozepři ukončil pěstí do obličeje oné blondýnky, která se při pádu na zem uhodila do břicha o futra dveří.Frenk jí sebral kabelku a svetr a vyhodil jí to ze dveří se slovy ať táhne pryč. Byl večer, chladný večer, ona těhotná a ještě zbitá.Kde jí je konec nevím, ale vím, že těch 10 minut křiku bylo opravdu šílených a my ostatní jsme jen tiše pozorovaly agresivního velkýho chlapa a nezmohly se na slovo. Čekalo by nás jistě to stejné...
 
 Blížil se den mého odjezdu domů a já se velmi těšila, měla jsem asi 700 liber ( cca 21.000 Kč) Dostala jsem od majitele nabídku, že pokud příště přivezu sebou kamarádku, vyplatí mi provizi 5000 Kč s podmínkou, že musí odpracovat 14 dní. Budu o tom přemýšlet.      Předběžně jsem si udělala termín za 6 týdnů s tím, že si to ještě potvrdíme po emailu 2 týdny dopředu.Poslední den jsem měla ještě asi dva kšefty, sbalila jsem si věci a  majitel mě odvezl na autobus a já jela domu :) 
 
Cesta k mému údivu byla rychlá a pohodlná. Když jsem dojela,  vyměnila jsem asi 800 Liber  a spěchala za dětmi domů. Shledání bylo krásné, úžasné, plné emocí a touze už ta malá stvoření nepustit a umačkat láskou. Těšila jsem se i na otce svých dětí a tak jsem připravila dobré jídlo, poklidila co bylo třeba, pohrála si s dětmi, vykoupala je a uložila ke spánku. I přesto, že věděl, že jsem doma, tak měl zpoždění a přišel domů asi kolem sedmé. Večeře už studená, já unavená a naše shledání vlahé.
Kolik jsi přivezla peněz ? Jeho otázka. 
Já konsternovaná, že se zajímá v první řade o peníze, jsem odpověděla, že 14.000 Kč.
 Hmmm, fajn. 
Nic víc, nic míň. Ano, deset tisíc korun jsem zatajila, ale myslím i na zadní vrátka takže je pečlivě uložím a nechám na horší časy.  Do toho přišel zrovna roďičák, takže bylo k užívání asi dvacet tisíc korun. 
Nastínila jsem mu, že bych jela příští měsíc opět. Neměl s tím sebemenší problém. Svěřila jsem se mu, že mě trápilo, že jsem celý týden neviděla děti a jeho a chci si za vydělané peníze koupit menší notebook, abychom si mohli zavolat přes Skype a vidět se. To už se mu moc nelíbilo. Notebook jsem ale i přesto pořídila a to během čtrnácti dnů ve slevě asi za 8000,- a těšila se, že budeme ve spojení. 
Dny plynuly a já přemýšlela nad Frenkovou nabídkou vzít sebou kamarádku a dostat za ní provizi. Moje dobrá kamarádka Irena je letuška se spoustou volného času. Domluvily jsme se na kávě u nás doma, ale místo kávy jsme popíjely vínko. Osmělila jsem se jí zeptat jaký má názor na placené sexuální služby a dozvěděla jsem se takové informace, že jsem seděla jak opařená. Moje milovaná Irenka má již zkušenost s touto prací, za dob studia VŠ. Slíbila mi, že o tom popřemýšlí a ozve se druhý den. 
Druhý den mi volala, že v tom termínu co pojedu já, má volno a klidně si vezme ještě dovolenou aby tam těch 14 dní byla. No tak jsem byla šťastná, že nepojedu sama. Přislíbila mi, že přibalí nějaké hodně sexy prádlo co si budu moci půjčit. Tak jsem byla ráda, jelikož bych jela znovu v té samé košilce, co už je prý fakt z mody. 
Den před odjezdem mi pípla SMS od Ireny, že se omlouvá, ale že si to rozmyslela a že nepojede.  V tu chvíli se mě zmocnil strach, jelikož Frenk už s námi oběma počítá a vzpomněla jsem si, jak moc se dokáže rozčílit. Po zhruba pěti minutách mě Irena volala celá vysmátá, že si dělala pouze srandu a jede. Jen že v žádném případě nepojede autobusem. Zajistila nám letenky. Praha - Birmingham. O to více jsem se těšila a o to déle jsem mohla být doma namísto dlouhé cesty autobusem. 
Dorazily jsme do cíle, na bytě byly jiné slečny, až na Mercedes. S tou jsme se přivítaly a seznámila se vlídně s Irenou. Klientela vcelku chodila a dokonce mi přišel stejný člověk z minulého turnusu, tak jsem byla potěšená. Jeden den večer, Mercedes zbystřila člověka blížícího se nahoru a už vykřikovala, že toho rozhodně nevezme. My nevěděly proč. Vybral si mě. Byl to vysoký potetovaný chlap,pohledný, ale na něčem frčel.Při sexu jeho přírazy zrychlovaly a neskutečně se potil. Ta hodina s ním bylo utrpení, jelikož se nemohl udělat. Změna polohy. Šli jsme zezadu a ani ve snu by mě nenapadlo, když celou dobu souložíme ,,normálně" že mi ho na férovku, bez gelu a bez hudby šoupne do zadku ! Celá jsem se prohnula v zádech a zakňučela bolestí a on to vzal jako výzvu a ještě mě chytnul za vlasy. Naštěstí ho to asi na rozdíl ode mě hodně rozrajcovalo a konečně se udělal. Už jsem pochopila proč Mercedes tolik vyváděla. Platí se předem a tuto službu placenou opravdu neměl ! Majitel se jenom smál, moc dobře věděl, že toto ten člověk dělá pravidelně. Za normálních okolností je to extrass služba za příplatek navíc čistě pro mě. On ale nosí jen obnos peněz ve výši klasické hodiny. 
Neměla jsem ani dvacet minut pro sebe a už se řítil nahoru nějaký tlouštík. Otevřely jsme a šla jsem na pokoj. Náladu jsem měla na bodu mrazu, šílený zážitek před chvíli a teď mi dojde toto ? Je to upocené, tlusté a divně zapáchající. Byl to ten Ind z trafiky, ten co má mezeru mezi zubama. Když se ke mě přibližoval, tak jsem myslela, že z toho pokoje uteču. Indové mají tak odporné pižmo, že to nikomu nepřeju ucítit. Tlouštík s mini penisem a odporně zapáchající. Co dál mě tu potká ? 
Irena si lítala z pokoje na pokoj, úsměv na tváři, korunky se sypaly a ona si už plánovala kam odletí na dovolenou. Chce na Vánoce někam za teplíčkem, což je fajn vize. Já mám vizi takovou, že chci chvíli jezdit ven a ušetřit nějakou korunu.
Čtvrtý den ráno si mě pozval Frenk k sobě a já nevěděla co se děje. Vybral mě, abych zařídila dvě věci v následujícím pořadí. Za prvé, abych odnesla dnešní tržbu peněz do domu u nádraží, kde mě prvně vyzvedával a předala peníze jisté osobě a druhá věc byla, abych si následující den v pátek  ráno vzala taxi a sjela do místní redakce a obnovila inzeráty na víkend. Souhlasila jsem, nic jiného mi nezbylo. 
Jen jsem se zeptala proč zrovna já mám mít takovou zodpovědnost. Odvětil jen, že když ztratím 2 hodiny na bytě tímto úkolem já, že se nic neděje. Taková Mercedes vydělá více. Pochopila jsem... 
On asi hodinu na to odjel mimo Anglii, s tím, že se vrátí v pondělí ráno. Tak jsme byly šťastné, že je čistý vzduch a že si půjdeme třeba dřív lehnout. Ten den bylo poměrně málo kšeftů. Zazvonil mi budík jelikož se blížila pátá hodina ranní, kdy jsem měla jít potemnělou ulicí, v dešti, sama v cizí zemi a ještě se 400 Librami v ruce k někomu, někam. 
Ulice byly klidné, všude tma, jen pouliční lampy občas problikávaly. Modlila jsem se, abych nikoho nepotkala, aby mě někdo nepřepadl, neokradl. Ta zodpovědnost byla veliká. Šla jsem si tak poklusem, že jsem byla na místě o něco dříve. Tak jsem stála u dveří toho baráku. Všude bylo nepříjemné ticho. Najednou jsem slyšela ,,bzučák" a mužský hlas, ať jdu úplně nahoru. Byl to bytový dům asi o pěti patrech.Výtah byl hned naproti a schody opodál.Schody byly v dezolátním stavu, všude špína,graffiti,  krysí bobky, injekční stříkačky, odpadky a smrad. Váhala jsem, zda jít po schodech, výtahem či vyčkat na toho člověka dole. Frenk neříkal nic o tom, že bych měla chodit nahoru. Byla jsem zmatená. Otevřela jsem výtah, ten se zdál být v lepším stavu a zmáčkla jsem nejvyšší patro. Za zvuku skřípajících lan jsem vyjela nahoru. Srdce mi bušilo a hrdlo se mi svíralo. Nahoře nebylo žádné světlo, žádné okno, jen jedny dveře do bytu co se pomaličku sami otevřely a nikde nikdo. Vstoupila jsem tedy dovnitř a můj pohled upoutal mladý muž na vozíčku. Řekl jen - poslal tě Frenk ? Ano, odpověděla jsem. Máš peníze ? Ano, tady. Tak běž ! Předala jsem mu obálku s penězi a odcházela vyděšená směr privát. 
 
Venku už se pomalu rozednívalo a já byla tak vyčerpaná, spánkovým deficitem, že jsem okamžitě usnula. Za chvili jsem slyšela zvonek a říkala jsem si, majitel tu není, takže klid, otevřít nepůjdeme. V tu chvíli za mnou do pokoje vletěla Mercedes, že klient chce mě. Jedno oko jsem pootevřela a říkám jí, že spím. Po osmé ráno jsem se probudila a snažila se urovnat myšlenky. Byl to sen a nebo nebyl ? Odhozený plný kondom na koberci a peníze na nočním stolku mě přesvědčili o tom, že to nebyl sen. 
Dle instrukcí Frenka jsem si zavolala taxi, dovezl mě do redakce a já s papírkem v ruce jsem žádala obnovení inzerátů na tento víkend. Paní provedla co jsem po ní chtěla  a pak si vyžádala poplatek 200 Liber. Já jsem ale u sebe neměla tolik peněz a i kdybych měla, tak přeci nebudu platit inzeráty ze svého. Myslela jsem, že je to v redakci domluvené a ani Frenk mi o žádných penězích neřekl.  Transakci jsme stornovali a odjela jsem zpět na byt bez inzerce na víkend.  Celou situaci jsem řekla děvčatům na bytě a ty byly naštvané jelikož bez inzerce by byl víkend úplně o ničem. Rozhodla jsem se, že zavolám Frenkovi. Měla jsem na něj Skype a tak jsem vytočila video hovor. Nevím co jsem čekala, ale rozčílil se opravdu moc a nadával mi do neschopných hus. Měla jsem vzít peníze ze svého a jít okamžitě znovu do redakce. Já měla v tu chvíli vyděláno po zaplacení daní a reklamy asi 70 liber. Takže tudy cesta nevedla. 
Video hovor jsem ukončila, jelikož Frenk začínal tak moc křičet a vyhrožovat , až mu od pusy létaly sliny a byl celý rudý.  
Irena byla u toho se mnou a začaly jsme plánovat útěk. Plánovaly jsme poměrně rychle. Využily jsme situaci, kdy Mercedes šla na pokoj s pánem na 30 minut. Mercedes byla Frenkova pravá ruka, miláček. Ostatní holky nám vrásky nedělaly. Měly jsme cca 25 minut na to, sbalit si věci a vypadnout ! Věděla jsem, že ve skříni pod TV jsou papíry s našimi iniciály a ty jsme tu nemohly nechat. Přehrabování mě zabralo asi 15 minut než jsem konečně našla nás dvě . Irena mi sbalila mé věci, na pracovní oblečení jsme si natáhly kalhoty, mikinu, pobraly drobnosti  co jsme kde měly po bytě a zabouchly za sebou dveře. Při sbíhání schodů jsem strhla naše fotografie a utíkaly jsme co nám síly stačily. Kdyby nás viděla Mercedes, bylo by zle. V tu chvíli to bylo nejlepší rozhodnutí, odejít.  
Naše kroky vedly k hlavnímu nádraží. Bylo pravé poledne a spojů  jezdilo dost. Trajektem jsme se následně dostaly do Německa.Západního Německa, takže možná tak půlka cesty za námi ani né. 
Domů jet ale nemůžu, když nemám vyděláno. Jak doma vysvětlím, že se vracím v polovině prvního týdne zpět a ještě bez peněz. Nápad byl takový, najít si nějaké místečko v Německu. Zamířily jsme  do internetové kavárny a zkusily googlit nabídky práce v erotice. Obvolaly pár čísel a nakonec se domluvily s Bertou. Majitelka místního privátu. Nikde nechtěli přijmout teď  hned dvě dívky najedou, že s tím mají špatné zkušenosti nebo neměli místo. Přijely jsme do krásného velkého domu, kde v přízemí bydlela Berta s manželem, v prvním patře byla kuchyň, uvítací místnost pro pány, místnost pro House Dame a obývák pro děvčata. Ve druhém patře byly 4 pokoje a každý s vlastní koupelnou. Po zabydlení se jsme dostaly horkou polévku a instrukce jak to zde chodí. Líbilo se nám tu moc. V obýváku byla jen Maďarka Elsa a dvě ženy co právě dům opouštěli. Shodou okolností Češky. Jen jsme se mihly ve dveřích, takže nevíme jak zde byli spokojené.
Na celém baráku jsme tedy byli celkem 3. Každá dostala svůj velký prostorný pokojík . To se nám líbilo. Jen ty penízky tu byly o dost nižší a celkově méně klientely než v Anglii. Muži ale chodili čistí, voňavý, staří i mladí ale to jak se mluví o Němcích že jsou prasata ? Neřekla bych. Mnohem horší zážitky mám tedy z Anglie.  Zde byla pracovní doba od 9 od rána do 10 do večera a vše na pohodu. Pokud jsme chtěly něco koupit, tak jsme nesměly jít samy, ale stačilo si na lísteček napsat co chceme koupit a Berta nám nakoupila. Moc příjemná paní majitelka. 
 Na tomto místě jsme byly celý týden a vlastně po deseti dnech od cesty tam, jsme se vracely zpět domu. Pro Irenu to byla zkušenost co už nechce nikdy opakovat a pro mě poučení. Domů jsem přivezla pár tisícovek, ale nebylo to moc a proto jsem sáhla i pro těch ušetřených 10.000 Kč z minula a hned byla ta sumička veselejší.
Doma jsem byla uvítána pěkně, ale nemělo to dlouhé trvání a náš vztah šel do kopru. Tak jsem zůstala s dětmi na vše sama.
Myšlenky na práci a další zahraniční výlet jsem opravdu neměla, řešila jsem to, že zůstávám na vše sama. Otec mých dětí se odstěhoval a navštěvoval je nebo si je bral pouze na víkend jednou za 14 dní. Alimenty zasílal pravidelně, uskromnili jsme se a žili více méně spokojeně. Sama nevím, jak by to dopadlo s našim vztahem kdybych nikam nejela. Nemyslím si však, že by ty mé dvě cesty měly zásadní dopad na jeho rozhodnutí. Už v tu chvíli mu to bylo jedno a možná naopak uvítal, že jedu podruhé. Měl alespoň  klid či možnosti řešit si svou budoucnost beze mě. 
Roky plynuly, děti rostly, nové lásky vzkvétaly a odkvétaly, přestěhovali jsme se a jedno jaro když už děti byly větší na mě přišla myšlenka, proč jsem vlastně pro práci v sex bussinesu zavrhla Čechy ? Mám k tomu nějaký důvod ? Do dnešního dne jsme nebyli v Alpách a to milujeme zimu a zimní sporty celkově. Do toho přišlo zase zaplacení kroužků pro děti a nové školní potřeby. Myšlenky na letní tábor jsem zavrhla úplně. Tou prací co dělám těžko vydělám na takový luxus. Do toho je třeba pospravit dům ve kterém žijeme a pořídit si lepší auto by nebylo na škodu. 
Však se uskromníme a těch peněz z této práce nebylo moc. Myšlenky mi přeskakovaly tam a zpět. Hledala jsem plusy a mínusy. Chtěla jsem, ale šíleně jsem se bála co bude. Nepokazím tím něco ? Co když se to někdo dozví ? Nenakazím se nějakou nemocí ? Jak to vůbec chodí v Čechách ? Kde v mém okolí je nějaký privát ? Nepracuje tam nějaká moje kamarádka ?  Nepřijde mi jako klient třeba můj bývalý ? Milion otázek a odpověď neznámá. Takové zkušenosti v této branži nemám.
Jeden páteční večer jsem si pohodlně seděla u televize a přemýšlela si ve kterém městě by se mi líbilo pracovat vzhledem k diskrétnosti a zároveň dostupnosti od nás. Napsala jsem SMS na chrudimský privát, že jsem taková a taková a pokud hledají kamarádku do party, ať se ozvou. Odpověď přišla obratem. Nečekala jsem tak rychlou odpověď. Vyměnily jsme si se slečnou pár SMS a ten večer i WhatsApp a druhý den i Facebook. Hned jsem byla klidnějsí když jsem viděla s kým komunikuji a komunikace se mi opravdu líbila. Domluvily jsme se se slečnou z privátku, že v pondělí na 11:00 přijedu a popovídáme si osobně. Sraz byl na náměstí. Šla mi vstříc a s úsměvem na rtech. Daly jsme si pusu a padla první otázka . Jdeme na oběd a nebo na kafe ? Sice mě v břiše kručelo, ale ostýchala jsem se. Odpověděla jsem, že na kafe.  OK, šlo se do místní kavárny. Průběh informační schůzky byl hladký a byly jsme si sympatické. Měly jsme si co říct a já se těšila na první den kdy nastoupím. To netrvalo vůbec dlouho, jelikož jsem hned druhý den přijela. Sbalila jsem si do své oblíbené Albert igelitky vše potřebné pro práci a vyrazilo se na byt. Byla jsem očekávaná. Domluvily jsme se na týden na zkoušku a pak se uvidí. Podmínky pro práci mi vyhovovaly, druhá slečna na bytě byla též příjemná a já se tu cítila dobře. Můj první klient byl mladý, sympaťák ale byl neskutečně vyklepaný, jelikož to bylo jeho poprvé na privátu.  To, že to bylo i moje poprvé na chrudimském privátku, jsem mu samo sebou neřekla a snažila se vystupovat profesionálně. Celá hodinka byla moc příjemná...
 
PS : tento text podléhá autorskému právu a nepřeji si jeho kopírování. 
 
S pozdravem eM
 

Příběhy z privátu, díl třetí

Příběh číslo tři, bude jiný, protože psát o konkrétním klientovi, je přeci zvláštní, jiné... Takže mu dám název, tak trochu jiný klient.

 

TAK TROCHU JINÝ KLIENT

 

Muž, říkejme mu Michal (jméno I bydliště je smyšlené) je teď už spíše kamarád. Jezdíš za mnou zhruba od začátku roku, kdy jsi v místě svého bydliště nemohl najít takovou jako jsem já. Já jsem opravdu specifická pro své tvary, jsou plné ale pro někoho až přes příliš. Pro Tebe jsem ztělesněním ženského ideálu.To mi samo sebou dodává na sebevědomí, za což děkuji.

 

Na Tvém sebevědomí ještě musíme zapracovat, půjde to velmi těžko, což sám moc dobře víš. Pro někoho jsi podivín, co nezapadá do dnešní doby, a jsou to mimochodem I Tvá slova a já s nimi souhlasím, ale v jádru jsi člověk s ryzím srdcem. Avšak velmi citlivý a zranitelný.

 

Proč vlastně píšu tento příběh ?

V době nouzového stavu máme času habaděj, vy jako klienti naše stránky navštěvujete velmi hojně a myslím, že se mezi vámi najde I pár čtenářů, co by chtěli nahlédnout pod pokličku našeho privátu a jak z názvu prvního příběhu vyplývá, tak druhý, třetí a další bude pokračováním a časem až mě trkne další zajímavé téma, tak přidám další.

 

Michale, pamatuji si na náš první hovor, kdy jsi mi volal a dotazoval jsi se na mou dostupnost a služby. Klasická objednávka, sice s hodně velkým předstihem, ale objednal jsi se, že jedeš až z Brna, cesta Ti zabere nějakou chvíli, ale až se budeš blížit na konkrétní čas, ozveš se.

Volal jsi, že bloudíš.

Měla jsem svatou trpělivost, ale pak mi nervy docházely a to bych nebyla já, abych nezvýšila hlas.

Nebyl jsi první a nebudeš ani poslední klient,co mi řekl,osobně, že do telefonu jsem možná až odměřená, ale v reálu fajn Člověk prostě musí selektovat.

Nakonec jsem Tě navedla, a byť se zpožděním a ne malým jsi konečně dorazil.

Měl jsi zvláštní otázky,třeba zda se počítá do času sprcha a to jsem moc nechápala, dnes už chápu.Protože jsem Tě poznala a poznávám každou schůzkou.

 

Člověk by se měl v životě leckdy zatavit a sám sobě odpovědět na otázky, zda dosavadní život, který žije, je přesně to, co od života očekává a naplňuje ho to.

Zda to, jakou práci vykonává dnes, chce dělat I zítra, za měsíc, za rok, za deset let.

Zda partnerské soužití ve kterém je, je opravdu natolik šťastné, že mu stojí za to, v něm setrvávat. Nejcennější co jeden druhému může dát, je čas, protože čas strávený s milovanou osobou už nikdy nevrátíš zpět.

A co tělesné a duševní zdraví ? Je to opravdu tak, jak si přej a nebo Tě něco trápí ? Pokud Ti v životě něco chybí, tak udělej vše pro to, aby to něco zaplnilo mezeru v tvém srdci.

Konkrétně u Tebe, Míšo, co žiješ za život ? Co tě těší ? Co je smyslem tvého života a co bude dál ?

Já o Tebe nechci přijít, jako o klienta, ale zároveň, chci říct, že Tvůj život by mohl nabrat jiný směr, jiné obrátky, ale vše záleží jen a jen na Tobě.

Urovnej si myšlenky a srovnej priority v životě.

Tak jako já mám spokojený život, sice plný zvratů, ale můj, tak I ty můžeš mít lepší a spokojenější zítřky. Tak se zastav a zamysli se. Stojí to za to, život je jen jeden.

S pozdravem eM

 

Příběhy z privátu, díl čtvrtý

 

Zajímá Vás zda sledujeme pánské diskuzní fórum o ,,svlečnách,, ?

 

Nebudu dlouho chodit kolem horké kaše, odpověď zní, že ano.

 

Dříve na stránkách ,,naplivat.cz,, bylo I dámské diskuzní fórum, ale změnou majitele serveru došlo ke smazání této sekce. Nicméně tam psalo pramálo slečen o svých zkušenostech s konkrétními čísly. Člověk by si řekl, že jsme jednou společnice, sice každá lobuje na svém písečku, ale stále jsme kolegyně. Od té doby máme v telefonu uloženo pár čísel, kterým se máme obloukem vyhnout, ale není nad vlastní zkušenost. Kolikrát se stalo, že slečna nazvala dotyčného dobytkem, či magorem, ale to nemá žádnou vypovídající hodnotu. I přes to vše jsme pár takových hovorů přijaly a sami se přesvědčily, zda se ta zpráva zakládala na pravdě, či je tomu jinak. Vždy se spíše jednalo o subjektivní pocit dané slečny a ten přeci nemusí být objektivní globálně.

 

Zpět k vašemu diskuznímu foru. Nebudu zmiňovat název stránky, každý jistě ví, o jakém je řeč.

Na začátku jsem psala, že ano sledujeme, ale upřímně sledujeme pouze vlákno Chrudim a občas nakoukneme do Pardubic a pokud zjistíme, že se nepíše o nás, tak stránku hodně rychle opouštíme. Co taky tam, že ?

Upřímně – na každém šprochu, pravdy trochu a Vaše recenze na nás, na Sofii a Martu mají vypovídající hodnotu určitě, alespoň ve většině případů.

Jediné s čím nesouhlasíme jsou dvě věci.

První je,házet Sofinku k baculkám. Sofi má plus mínus 62 kg, pevné trojky a malý zadeček k poplácání (nemáto moc ráda, já naopak ano:D) jediné co opravdu má, tak je bříško, ale né vanu. Prostě normální pěkné bříško, to se s mým srovnávat nedá…

Druhá věc, se kterou nesouhlasím já a to velmi razantně, že nemám zuby. Je to recenze staršího data a řekla bych že pán popletl dokupy snad tři slečny, ale já to rozhodně nejsem. V té recenzi se psalo, že ze mě byly cítit cigarety, nemám zuby a za OB jsem chtěla příplatek. Toto je celé špatně. Ráda bych tímto pána vyzvala,aby se mi objednal a můžeme probrat jak mé kouření, tak můj chrup. Mé zoubky jsou totiž jako perličky a považuji se za nekuřačku.A že jsem baculka ? Rozhodně ano..(a ne jen po dětech) ale to víte dopředu z mých inzerátů a mile ráda na to upozorňuji už v telefonu…

 

Vaše Martička